Co tu bublá pod povrchem? Prsteny pozorují. Náušnice mlčí. Brože ví. Mosaz si pamatuje něco, co se nikdy nestalo. Stříbro křičelo včera. Dnes jen vibruje. Každý šperk je zpráva. Odeslána dávno. Přijata právě teď. Co se stane, když klikneš? Dveře se mírně pootevřou. Jen tak, aby prošlo ucho. Objeví se balíček. Možná skutečný, možná jen sen v papíru. Zůstane stopa v polštáři. Nezvaný tvar v dlani. Někdy přijde šperk. Jindy jen dopis bez textu. Prázdná krabička. To byl žert. Proč jsme tady? Někdo položil měď na stůl a řekl: „Co kdyby…“ Realita se ohnula. Kov si to zapamatoval. My jsme jen prostředníci. Ruce s patinou. A.O.O.O.O. není značka. Ani slogan. Je to výkřik do tmy, kdy se otevřela brána. Jinam. Do jiné reality. Do meziprostoru? A proč jsi tu Ty? Kód spustil tikot kovu. Otevřela se díra v algoritmu. Vlezl(a) jsi dovnitř. Brož Tě poznala dřív, než jsi klikl(a). Chceš odejít? Můžeš. Ale Šperk už Tě vidí.