Byly.Mihly se na eshopu. Proklouzly pod čtečkou, zamávaly z obálky a zmizely v dálce.Některé prý založily komunitu ve vlasech básníků. Jiné si našly nový domov v kapse u srdce. A jedna náušnice byla údajně spatřena, jak si na Islandu fotí selfie u gejzíru.
Tady najdete galerii těch, co už odešly – prchlé šperky, které si našly své nositele.Každý z nich vznikl. Byl spatřen. Mrkl. A odešel. Měl duši? Nevíme. Ale té naší kousek chybí.
Pláčete? Ne. Vy se smějete. Tak pojďte dál.⌞ ⌝ Louver stop v podšívkách kapes básníků otevírá bránu. Spíše branku, co skřípe jako houslový smyčec na plechu. Ukoval ji rudý obr. Měl pruhované ponožky.A krabici šperků, které nikdy nedal na eshop. Proč? Bránily se a on neměl to srdce. Nechal je jít, kam se jim zachtělo. Takový je to šperkomil.Nechaly za sebou jen lesklou stopu a slzu v oku obra.
Vejděte, ale opatrně – některé prsteny tam prý šeptají jména. A jiné se smějí, když se otočíte zády.
Cookies se chtějí pustit do sázení měsíčních brambor, zpívajících ředkviček a v záloze mají i mňoukající kaktus. Nalajnuj jim záhony, jinak z toho bude permahudební džungle. (Plevel házej rovnou na kompost.)
Cookies chtějí přehrabovat Tvoje zájmy jako krtek zahradu. Klikni na ‚Souhlasím‘, ať si udělají noru, nebo na ‚Odmítnout‘, ať se jdou zahrabat jinam.