tady se nebalí

tady se improvizuje

[aneb Věci se dějí samy. Někdy i proti své vůli.]

Někde se balí do saténu.
Do hedvábí.
Do papíru, který popírá vlastní smrtelnost.

Tady ne.

Tady se nebalí.
Tady se improvizuje.

A jestli balí.
Tak v existenční krizi.
Na pomezí rituálu, omylu a ekologického záchvatu.

proces

Tady se recykluje, upcykluje, transformuje, někdy propadá panice.

Papír má vlastní hlavu a minimálně jeden existenční problém.
Krabice má za sebou tři životy, jeden podnájem a několik sezení u psychologa.
Bublinkám vržou čéšky, tak zakládají odbory.
Lepenka se samovolně odvíjí.

Balicí proces obvykle provází nevysvětlitejné jevy:
— náhlé zmizení ponožky,
— objevení ponožky, která nikomu nepatří,
— tiché klení odnikud,
— papír, který vzdoruje fyzikálním zákonům.

co je (a možná není) v balení

Šperk. Je tantricky klidný. Obklopený časem a možná stránkou z encyklopedie Metafyziky.

Našli jste stín písma, záhyb z jiné reality, stopu života, recept na vánočku?
To není chyba. Je to připomínka, že věci neumírají. Jen se přizpůsobují. Někdy proti své vůli.
Našli jste ponožku? To není dárek. To je rituální omyl.

proč

Protože můžeme. A chceme.
Protože si vážíme planety, která už nás má beztak dost.

následek

Artefakt přežití, esteticky neukotvený, vesmírně pravdivý, ale funkční.
Některé krabičky praskají. To není závada. To je projev sebeuvědomění.

To, co vznikne, není balík.
To, co vznikne, je objekt. Mimo gravitaci. S trochou vzdoru.
Někde uvnitř se skrývá šperk a dva různé příběhy — jeden o planetě, druhý o nespolupracující izolepě.

[Tento text vznikl v mírném opojení z vůně kadidla. Pandořina skříňka zůstává uzavřena. Stuhy připravují převrat.]