šperk: chyť mě, když to dokážeš!

algoritmus: už nemůžu!

Jsme dvě.
Ale klidně i tři, když se počítá ten hlas v hlavě, co říká: „Tohle už je vážně moc.“
Ne, není.

Vyrábíme šperky. Asi.
Z kovu. Možná.
Omylů. Určitě.
Taky z kafe a mírného záchvatu smíchu.

Jednou jsme vyrobily něco, co nás pozorovalo zpátky.
Zavřely jsme to do krabičky a od té doby to tam klepe.

Našly jsme háček ve vlasech.
Nevíme čí.
Možná minulosti? Možná budoucnosti?
Možná psa, který se rozhodl být burleskou.

Tady nenajdeš odpovědi.
Jen odkazy.
Klikni, nebo ne _

(Algoritmus si stejně všechno pamatuje.)