Čtyři kafe, jeden kolaps, trochu rumu a komplikovaný porod

Jak vznikají náušnice (a jiné drobné katastrofy)

Takže. Něco Vás napadne. Někdy taky ne.
Každopádně: kafe.
Pak na to vlítnete, materiál trpí.
Kafe.
Dostává to tvar.
Kafe.
Už to skoro je.
Kafe.
Rozpadlo se to.
Kafe s rumem.

A teď zcela seriózně (nebo aspoň napůl)

Nejdřív přiletí myšlenka – rychlá, prchavá, lehká jak pírko, hlučná jak sbíječka. Musíte ji chytit, než odletí jinam (pravděpodobně do hlavy někomu úplně jinému).

Pak následuje ladění a řemeslo –⁠ to, co většinou není na fotkách.
Výběr materiálu (přemýšlení, co přežije naše nápady).
Kreslení, i když někdy je to jen čára na ubrousku.
Řezání, děrování, pilování (a přitom si neodříznout konečky duše).
Pájení, trvdé i měkké, palení prstů i okolních objektů.
Kování, tepání, leštění, drátování, spojování.
Možná i nějaké to barvení, patinování, smaltování či jiné chemické pokusy?
A a a… je to?

Možná. Někdy.

Tohle je náš způsob, jak vznikají šperky.
Každý kus prochází vývojem, bolestí, kávou a láskou.
Nese v sobě kousek ohně, který ho drží pohromadě. Někdy se i třikrát rozpadne a pak zase vstane. Jako bájný Fénix. Nebo jako ten háček, co jsme omylem upustily pod stůl.

Kukátkem pod ruce

📸 V galerii dole najdete pár momentek z výroby jedněch náušnic –⁠ není to tutoriál, ale reálný pohled do dílny, kde vznikají šperky s příběhem i bez něj jako úlek nebo škrtnutí.

A jestli Vás zajímá víc – klidně se ptejte. Nebo přijďte čichnout, jak voní šperkařský lak.

[Text vznikl pod vlivem silné oxidace a slabé kávy.]