Vypěstováno na okraji mapy

Sbíráme mech, bloudíme v křoví, tavíme v peci, která zpívá jménem našich babiček. Někdy i bez rukavic. Někdy se šponou v oku.

Leštění až za hrob

Unavil se. Patina si postavila hlavu a odmítla konstruktivní diskuzi nad šálkem kávy. Nevadí. To je život. Ještě nekončí.
Pošli ho zpět. Kdykoli. Domluvíme mu a vrátíme krotkého jako beránka. S vatou v nozdrech a trochou vosku na kopytech.
Jen tak. Protože výchova je v záruce. Doživotní.

S nulovou tolerancí a bez dechu přichází sám

Nečekal, až ho nuly obestoupí. Spěšně opustil sklad. Zahlédly ho. Chtěly ho chytit. Nedal se. Křičel: „Jsem zdarma! Jsem zdarma!“ Možná se staví v knihovně. Ale přijde.

Tady mělo být něco důležitého

Ale mezitím se otočil Měsíc a snědla ho Kočka. Teď je tu jen ticho. Slyšíte klepání? Možná chyba v systému.

[AO… OO… …O?]

Vítej.
Tady se nehledá. Tady se děje.
Prsteny tu odmítají tvar.
Náušnice nečekají.
Brože neumí mlčet.
Náhrdelníky se tváří nenápadně, ale mají tlustou složku.
Na dosah jsou jen dveře. Zbytek polkl čas.
Otevři, nebo odejdi. Klikni, nebo ne.
Ať uděláš cokoli, něco se stane   . . 
.

%s ...
%s
%image %title %code %s